Hrozba v plášti

1. prosince 2006 v 21:57 | Emo_Kid_Quasha |  Přiběhy a Povídky
Hrozba v plášti
Nejsem věřící, a než v šestapadesáti letech onemocněl rakovinou můj milovaný manžel, nikdy jsem nebyla svědkem lidského umírání. Diagnóza ošetřující lékařky byla bohužel velmi nepříznivá a rada jasná: "Udělejte si v rodině hezké Vánoce, Velikonoce už váš muž nezažije." Obvolala jsem všech šest našich dětí, aby si na svátky udělaly čas. Slíbily přijet, ale už začátkem prosince jsem dostala strach, že ani do Vánoc tatínek nevydrží. Proto jsem volala znovu. Tou dobou jsem totiž na vzdáleném rohu našeho domu začala vídat ( nebo spíš cítit ) zvláštní postavu zahalenou, do šedého pláště. Obličej nebylo vidět. Stála a čekala. Dobře jsem věděla, že je to smrt, i když mi nikdo nevěřil a všichni říkali, že jsem jen přecitlivělá. Akci jsme pojali jako zabijačku, tu měl muž velmi rád. Dokonce nám hodně pomáhal, přestože byl unavený. Pochutnal si, popovídal se všemi dětmi. Ty postupně odjížděly, až jsem zůstala doma jen s nemocným manželem a nejmladší dcerou. Postava na rohu stále čekala. Ve středu ráno odešla dcera do práce a já vyběhla jen pro něco na chodbu. V tu chvíli můj muž tiše dodýchal. Jako by smrt počkala, až bude sám. Záhadný přízrak zmizel a já bych přísahala na jeho existenci. Vlastně jsem mu v rámci možností vděčná. Nebýt jeho, nesešli bychom se tak nakvap a tatínek by své poslední chvíle neprožil tak hezky. Děti tvrdí, že k nám smrt byla nakonec ještě hodně milosrdná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama